Popelnice jsou nedílnou součástí rodinných domů, chat a chalup. Nezajímají se o ně snad jen obyvatelé bytových domů, kteří odpad vyhazují do popelnic společných.
Ti ostatní si musí nějakou pořídit a na úřadě si zakoupit tzv. známku na popelnici, na základě které ji popeláři vyvezou. Svozy ve většině obcí jsou buď týdenní, čtrnáctidenní nebo měsíční. Rovněž se také liší povinnost pořídit si popelnici. Zatímco v některých obcích to je povinné, v jiných dobrovolné. Povinné je naložit zákonným způsobem s odpady. Takže, pokud budete pečlivě třídit a nebudete produkovat žádný směsný odpad, může se stát, že se bez popelnice úplně obejdete. To ušetříte nejen na popelnici jako takové, ale i na jejích svozech.
Popelnice podle materiálu
Věnujme se ale těm, kteří se bez popelnice neobejdou. Ti si ji pak musí pořídit. Na výběr mají popelnici plastovou nebo kovovou. Zatímco ta kovová bývá kulatá, těžší a bez koleček, plastové popelnice jsou hranaté, lehké, odolávající korozi i UV záření a jsou vybavené kolečky, což zjednodušuje manipulaci s nimi. Nikdy do nich ale nevhazujte žhavý popel, ten patří do popelnice kovové.
Jakou velikost?
Na trhu najdete popelnice dvou velikostí. Popelnice 120 l a dvojnásobně větší popelnice 240 l. To, jakou zvolit, primárně záleží na množství vyprodukovaného odpadu. Běžné domácnosti si většinou vystačí s popelnicí stodvacetilitrovou. Restaurace, bistra a další provozovny naopak potřebují větší popelnici dvousetčtyřicetilitrovou.
Jakou barvu?
Plastové popelnice bývají k dispozici v různých barvách, které předurčují jejich využití. Řeč je v tomto případě o popelnicích na tříděný odpad. Směsný komunální odpad patří do popelnic černých, plast do žlutých, papír do modrých, sklo do zelených, kovy do šedých. Popelnice na bioodpad bývají hnědé. Občas narazíte i na popelnici oranžovou, která je určena pro nápojové kartony.