Praha je mimo jiné také městem zábavy. Celoročně zde probíhají tisíce akcí. Nachází se zde vynikající restaurace, diskotéky, vinárny, kavárny, kluby, tančírny a spousty dalších možností jak se pobavit.
Přehled nejznámějších klubů
Club Lávka
Club Lávka je jedinečným pražským klubem s open-air parketem. Taneční parket je netradičně propojen s terasou pod Karlovým mostem, která je otevřena po celý rok. Ze všech koutů clubu se nabízí jedinečný výhled na panorama historické Prahy. Návštěvníkům je k dispozici 7 barů, výborná domácí i mezinárodní kuchyně a otevírací doba 24 hodin denně.
Hudební klub a restaurace Meloun
Příjemné prostředí klubu a restaurace zve své návštěvníky nejen k posezení u dobrého jídla a pití, ale také k tanci. Každou středu jsou zde pořádány „Karaoke party“ a čtvrtky jsou věnovány světovým hitům 80. let, spojeným s velkoplošnou projekcí klipů. V létě je pro hosty otevřena i zahradní restaurace.
Velmi Jemný Klub Limonádový Joe
Klub se nachází v samotném centru Prahy, v těsném sousedství známého obchodního domu Kotva. Pro svou uvolněnou pohodu se stal oblíbeným místem setkání nejen mnoha stálých příznivců, ale i náhodných návštěvníků, kterým učarovala atmosféra filmů šedesátých let. Z tapet na zdi shlíží slavní hrdinové neméně slavného filmu J. Brdečky Limonádový Joe. Opravdovým trhákem jsou však každovečerní živá vystoupení přespolních i kmenových umělců.
U Bukanýra
Houseboat s hezkým výhledem, grillem a fotbálky je zárukou příjemného trávení času. Od čtvrtku do soboty si zde přijdou na své i fanoušci taneční hudby.
Přehled nejvýznamnějších divadel
Národní divadlo
Dne 16. května 1868 byl položen základní kámen divadla. Tomu však předcházela dlouholetá snaha českých vlastenců v čele s J.K. Tylem o založení stálé divadelní scény. Již od roku 1851 probíhala mezi českým lidem sbírka, na veřejných místech stály pokladničky s nápisem „Na zdar důstojného Národního divadla“.
Osud divadla však nebyl od začátku příznivý. Stavba byla dokončena v roce 1881, avšak vinou neopatrných klempířů při opravě střechy divadlo vyhořelo. Za necelý měsíc se podařil vybrat potřebný milion zlatých a 18. listopadu 1883 bylo Národní divadlo znovu slavnostně otevřeno premiérou Smetanovy Libuše.
V letech 1967 – 1983 probíhala rozsáhlá rekonstrukce celého objektu. Nová scéna Národního divadla byla otevřena v roce 1983. Divadlo je rozděleno na tři scény – činoherní, baletní a operní.
Divadlo Na zábradlí
Divadlo vzniklo v roce 1958 a jeho zakladatelé mu dali název podle uličky vedoucí z Anenského náměstí na nábřeží. Jako první představení zde bylo uvedeno divadelní leporelo plné písniček Kdyby tisíc klarinetů. V roce 1959 se k činohernímu souboru přidal také Ladislav Fialka se svou pantomimickou skupinou. Činohra a pantomima zde vedle sebe existovaly až do smrti pana Fialky v roce 1991.
Počátkem 60. let začalo divadlo s příchodem režiséra Jana Grossmana, scénografa Libora Fáry a kulisáka, později dramaturga a dramatika Václava Havla rozvíjet českou podobu absurdního divadla.
Divadlu se dostalo značného uznání doma i v zahraničí, přesto museli v roce 1968 Jan Grossman a Václav Havel divadlo opustit.
V sedmdesátých a osmdesátých letech se divadlo stalo útočištěm některých filmových režisérů, kterým byla normalizačními praktikami znemožněna filmová práce.
Dnes se vedení divadla snaží prokládat klasická dramata českými i světovými premiérami současných autorů evropské, angloamerické i české provenience.
Divadlo Na Fidlovačce
Stavba Nuselského divadla byla zahájena v roce 1921. Na zděné podezdívce vzniklo dřevěné divadlo, už předem pokřtěné na Tylovo. K slavnostnímu otevření byly zvoleny dvě hry J. K. Tyla: Drahomíra a známá lokální fraška plná zpěvů Fidlovačka.
Za dobu své pětapadesátileté existence zažilo Divadlo v Nuslích časy přílivu i odlivu diváckého zájmu. V roce 1923 – za své první krize, se divadlo změnilo v převážně operetní scénu, která vešla do povědomí Pražanů jako „Tyláček“.
Ve 30. letech prodělalo divadlo několik stavebních úprav a ve 40. letech i několikrát změnilo název. V roce 1963 došlo ke spojení divadla s Hudebním divadlem v Karlíně a roku 1976 byla scéna pro veřejnost zcela uzavřena.
Divadlo na Fidlovačce se pro veřejnost znovu otevřelo až 28. října 1998, opět představením Fidlovačka. Divadlo funguje bez státních dotací a nepůsobí zde stálý soubor herců. Hleiště s kpacitou 521 míst má jedinečnou atmosféru, protože i přes rekonstrukci si zachovalo ráz staropražské divadelní arény.
Divadlo Kalich
Počátkem roku 1999 byla zahájena rekonstrukce bývalého přednáškového sálu v Jungmannově ulici. Autoři přestavby zachovali v celkovém interiéru původní funkcionalistický architektonický styl, který působí sice střízlivým, ale slavnostním dojmem.
Divadlo bylo pro veřejnost slavnostně otevřeno 1.1.1999 premiérou původního českého muzikálu Hamlet, který během tří let odehrál na 650 repríz a shlédlo jej 300 tisíc diváků.
V průběhu prvního muzikálového projektu vznikla myšlenka žánrově obohatit nabídku divadla a tak zde bylo uvedeno i první činoherní představení. V divadle Kalich lze kromě Hamleta shlédnout také muzikály Galileo nebo Krysař.
Hudební divadlo Karlín
Jako hudební divadlo provozuje komedie se zpěvy, ope-rety, muzikály, baletní představení nebo příležitostné koncerty. Se svou kapacitou 1099 míst k sezení je jedním z největších divadel v České republice.
Budova divadla byla dostavěna v roce 1881 v pseudo-barokním stylu a původně byla určena pro cirkusová představení. Do konce století pak byla přestavěna pro účely varieté. Po první světové válce byl repertoár rozšířen také o kabaret.
Pravidelný provoz repertoárového divadla byl zahájen v roce 1945. Divadlo neslo postupně několik jmen. Začátkem 50. let zde působila řada významných divadelníků, za všechny jmenujme např. Jana Wericha, Oldřicha Nového či Alfréda Radoka.
Od počátku sezony 1963/64 zde bylo přiřazeno Divadlo v Nuslích, ktré však postupně chátralo, až bylo roku 1977 zcela uzavřeno. V roce 1981 přešlo po karlínskou správu také divadlo Semafor, které v ní setrvalo až do roku 1990. Velká karlínská scéna byla žádána také pro hostování zahraničních souborů a pronajímána pro slavnostní show televize, koncerty pop-music aj.
Od povodní v roce 2002 hraje divadlo na náhradní scéně v Kongresovém centru. Budova divadla prodělává rozsáhlou rekonstrukci, která je plánována na dva až tři roky.