Chyby v pěstování pokojových květin

O některých pokojových rostlinách jsme si řekli již dost a o mnohých rostlinách budeme v budoucnu jistě ještě psát a věříme, že vám alespoň v něčem byly naše články užitečné. Je však také možné, že jste si tu kterou popisovanou rostlinu obstarali a ona vám neroste a neroste a třeba i když vám to samozřejmě nepřejeme, spěje ke svému nenávratnému konci. A přece něco muselo způsobit to, že rostlinu, kterou jsme si obstarali a která byla v plné síle najednou chřadne a chřadne.

A i když rostlinu prohlížíme, zda na ní nenalezneme škůdce, nebo choroby vidíme, na prvý pohled, že něco rostlině chybí. Chceme vás tedy poučit, berte to prosím v tom dobrém slova smyslu, proč rostliny chřadnou, jaké mohou být příčiny a co udělat, abychom tento nedobrý stav napravili. I když u jednotlivých rodů a druhů pokojových rostlin se snažíme vám dát co nejvíce obecných rad, tedy, kde rostlinu umístit, jak ji zalévat, kdy přesazovat a jako zeminu rostlině „nabídnout“, dnes vám chceme ještě více přiblížit chyby, které patrně nevědomky v souvislosti s tou kterou pokojovou květinou třeba děláte. V první řadě na co musíme dbát je:

Nesprávné osvětlení

Rostliny, které potřebují maximum světla, jako jsou kaktusy a různé sukulenty, se špatně vyvíjejí na tmavém místě, jejich těla se deformují, aby nakonec se z rostliny stal paskvil toho, jak by měla opravdu rostlina vypadat. A naopak úhyn rostliny, která vyžaduje tmavší prostředí bez slunce, jako je např. kořenokvětka, nebo břečťan, způsobíme, dáme li ji na plné slunce na jižní stranu domu. Rostliny tedy bezpodmínečně musíme umístit na taková místa, která ke svému růstu potřebují. A když už rostliny máme umístěné tak, jak vyžaduje jejich prostředí, další věcí na kterou musíme dbát je průvan. Převážné většině pokojových květin průvan a zejména dlouhodobý průvan viditelně škodí. Při větrání tedy na tento faktor musíme dát obzvláště veliký pozor, neboť jsou rostliny, jako třeba orchideje, kterým škodí i krátkodobý průvan. Při větrání tedy musíme rostliny dát mimo hlavní proud vzduchu. A tady je další důležitá věc. Při přenášení rostlin je nesmíme umístit jinak, tedy vždy správnou stranou k největší intenzitě světla. Musíme si tedy označit nádobu s rostlinou tak, aby vždy stála stejně jako na původním místě. A ještě na jednu maličkost musíme upozornit. Máme li rostliny za sklem na okenním parapetu, tak pozor na různé vady skla. Kazy v okenním skle při slunečním svitu mohou působit jako lupy a mohou tak způsobit na listech nebo tělech rostlin nežádoucí spáleniny, které se již nedají napravit.

Stejně jako nesprávné umístění rostliny jim vadí i to, jestliže změní rychlé prostředí. Je to vždy přineseme li si třeba rostlinu z květinářství, nebo ze skleníku a umístíme ji v pokoji za okno, či na jiné místo. Podmínky ve skleníku se nemohou srovnávat s podmínkami pokoje vytápěného ústředním topením.Rostlinu tedy musíme na nové prostředí zvykat postupně. Vždy když si přineseme koupenou rostlinu z odborného obchodu, vždy si musíme uvědomit, že ji přenášíme do horšího prostředí. Rostlinu proto musíme začít otužovat a přizpůsobovat ji novému prostředí. Znamená to z prostředí s méně světlem postupně dávat na místa světlejší, rostlinu často několikrát denně mlžit a pravidelně ji sledovat. Jistě jsou rostliny, které „něco vydrží“ a zničit je je uměním, jako je tomu třeba u Chlorophyta, ale to jsou skutečně jen výjimky. A to co jsme již řekli platí v dvojnásobné míře pro zimní období. V době růstu od jara do podzimu se rostlina novému prostředí přizpůsobí mnohem lépe, než v zimě. Snažme se tedy nové rostliny si obstarávat zejména na jaře a v létě. Opadávání listů může být přirozeným jevem růstového cyklu rostliny, ale také samozřejmě může být z důvodu chybného pěstování. Obvykle listy opadávají na podzim v době menšího přísunu přirozeného světla. Toto opadávání i rostlin stále zelených však bývá sporadické a začíná vždy od spodu rostliny. Chorobné opadávání listů mohou zapříčinit některé houbové choroby, ale většinou se jedná o chybné pěstování, jako je např. hniloba kořenů při nadbytečné zálivce, suchý vzduch v místnosti, častější vysušování zeminy v nádobě, kde rostliny pěstujeme, studený vzduch, nebo průvan. A některé rostliny intenzivně shazují listy proto, že jsou pěstovány v místnosti, kde se používá svítiplyn, nebo zemní plyn. Je tedy třeba odstranit prvotní příčinu a vyvarovat se chyb při dalším pěstování. Studený vzduch působí rovněž na růst rostlin a to ve většině případů velmi negativně. Teplomilné rostliny tedy nemůžeme pěstovat v chladné místnosti, neboť by po kratší, či delší době zahynuly. Pro rostliny je i nebezpečný teplotní rozdíl v noci a ve dne. Je tedy při umisťování rostlin nutné si uvědomit i jejich nároky na teplo. Při větrání tedy rostliny umisťujeme mimo proud chladného vzduch a nebo je na nezbytně nutnou dobu přenášíme do jiné místnosti. Studená voda rovněž nepřispívá k dobrému růstu pokojových rostlin. Studená voda při zalévání prudce ochladí kořenový systém rostliny a ta potom nemůže plnohodnotně přijímat živiny z půdy v květináči. Měli bychom tedy vždy zalévat odstátou vodou, teplou jako je pokojová teplota.

Je jednou z nejčastějších příčin úhynu rostlin. Příliš velká zálivka je škodlivá v každém ročním období, ale nejškodlivější pochopitelně je v době vegetačního klidu. Způsobuje „zkysání“ zeminy i když se nejedná o „zkysání“, ale právě naopak o přebytek zásaditých solí v zemině. Trvalé přelévání způsobuje zahnívání kořenů, což poznáme uvadáním rostliny. Jediná naděje na záchranu rostliny je urychlené přesazení rostliny s odstraněním uhnívajících kořenů.

Suchý vzduch v pokojích, zejména v zimním období, kdy jsou pokoje vytápěny, působí na růst rostlin negativně, neboť rostliny v suchém vzduchu musí odpařovat daleko větší množství vody, než při vyšší relativní vlhkosti vzduchu v místnosti. A samozřejmě v suchém vzduchu vysychá i zemina v květináči. V suchém vzduchu, zejména v místnostech s ústředním topením musíme rostliny i několikrát denně rosit.